Vzdělanost v Česku obecně

V této části článku bych se rád věnoval českému školství obecně. Cílem této kapitoly je poukázat na dlouhodobě neřešené problémy v českém školství, zejména pak na sociálně-prostorovou nespravedlnost v českém školství. Důvodem zařazení této obecné kapitoly je premisa, že současný problém s nedostatkem míst na určitých typech středních škol souvisí i s dosaženým vzděláním v jednotlivých krajích, resp. ORP, Česka. V této kapitole pracuji s daty ČSÚ, konkrétně se sčítání lidí, domů a bytů (SLDB) převážně z roku 2021 a 2011. Pro rok 2021 se mi povedlo získat data „pouze“ za kraje, data z roku 2011 jsou pak v mapách zobrazovány už v rámci ORP, což považuji za vhodnější a konkrétnější než ukazatele za kraje.

Sociálně-prostorová (ne)spravedlnost v českém školství

Sociální spravedlnost je nutné vnímat vždy v kontextu společnosti. Spravedlnost můžeme vnímat jako model uspřádání reality, která je v souladu v hodnotami a morálkou společnosti. Z toho vyplývá, že spravedlivá společnost je pouze tehdy, kdy jsou rozdíly a nerovností onou společností uznávány a jsou v souladu s principy společnosti. Subjektem spravedlnosti mohou být různé sociální skupiny, domácnosti nebo jednotlivci. Tyto subjekty disponují právy a nároky, které jsou zkonstruované uvnitř společnosti. Tyto práva a nároky jsou označovány jako objekty spravedlnosti (Matoušek 2014).

V rámci diskuse o spravedlnosti je důležitým spektrem rozložení zdrojů. Rozložení zdrojů mezi jednotlivci nebo sociálních skupin je podmíněno sociálními vztahy. Tyty vztahy se vyvíjí a v čase proměňují. V rámci diskuse o rozložení zdrojů, lze rozlišit distributivní spravedlnost a procedurální spravedlnost. Distributivní spravedlnost se zabývá již existujícím rozdělením zdrojů ve společnosti – nerovnost z podstaty např. narození do sociálně vyloučené rodiny. Procedurální spravedlnost řeší mechanismy rozdělování mezi jednotlivce a skupiny – typicky například sociální systém. Distributivní a procedurální spravedlnost jsou úzce propojeny a vzájemně podmiňují. Do jaké míry zahrnovat principy distributivní a procedurální spravedlnosti lze zahrnout ve směrech Egalitarianismu a Libertarianismu.

Egalitarianismus považuje spravedlnost za rovnost a zdůrazňuje rovnost životních podmínek (zajištěné společností). Libertarianismus lze chápat více jako spravedlnost dosaženou pomocí volného trhu. Možnosti vysoké sociální mobility. Z pohledu distributivní spravedlnosti libertarianismus považuje distribuci za spravedlivou, pokud vznikla spravedlivými prostředky, tedy svobodnou směnou, z jiné spravedlivé distribuce. Teorie Libertarianismu je založena na co největší možné svobodě naklad s vlastnictvím bez omezení. Tento směr tak lze chápat jako spravedlnost – rovnost životních šancí (Matoušek 2014). „Kromě těchto teoretických a poměrně abstraktních principu a směru spravedlnosti jsou rozvinuty další koncepce. Například Trojdimenzionální koncepce spravedlnosti Nancy Fraser (2007). Ta zahrnuje tři dimenze:

Materiální (ekonomická) dimenze. “materiální nerovnosti vznikající nerovným zapojením jednotlivců do ekonomiky a dělby práce“ (Matoušek, 2014, s.88-89). Řešením je redistribuce v rámci sociálního státu.
Kulturní (sociálně konstruovaná) dimenze vychází ze sociálně konstruovaných reprezentací a předsudků, které považují některé sociální skupiny nebo kategorie za podřadné nebo naopak za nadřazené jiným“ (Matoušek, 2014, str. 88-89).
Geografická (demografická) dimenze vychází z odlišné lokality občanu jiného státu. „Demokratické uspořádání funguje v různých územních jednotkách na základě občanství, které umožňuje volit zástupce do místních nebo národních orgánů a politicky se angažovat a usilovat o svá práva.“ (Matoušek, 2014, str. 89).

Prostorová spravedlnost je stave i procesem, který probíhá na mnoha měřítkových úrovní – mikroregiony, mezi regiony, makroregiony. Společnost je ovlivněna strukturami nerovné geografické distribuce a to materiální, sociální, kulturní atd. Tyto distribuce jsou vytvářeny buď na daných měřítkových úrovní nebo na jiných – například vztah pravomocí obcí a státu. Vytvořené struktury mohou být změněny sociálními nebo politickými aktivitami. Koncept prostorové sociální spravedlnosti klade důraz na vliv organizace společnosti v prostředí na sociální spravedlnost. Prostorová spravedlnost je spojením sociálních a prostorových vztahů – jedny bez druhých nemohou existovat (Soja 2009). Sociální vztahy nemohou být odděleny od prostoru. Propojují různé části prostoru. Obdobně funguji prostorové vztahy, které mají svou sociální dimenzi (Soja, 2009), (Matoušek 2014).

Jak je možné, že se v českém školství může objevovat sociálně-prostorová nespravedlnost, když má být na základě českého školského zákona vzdělávaní v Česku založeno na principech rovnosti a rovných příležitostí (zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon)?

Pojďme si to ukázat na mapách. První mapa nám ukazuje podíl osob s nejvýše základním vzděláním v ORP Česka za rok 2011. Nejvyšší podíly osob, které dosáhly nejvýše základoškolského vzdělání je, převážně, v ORP ležících v kraji Ústeckém a Karlovarském. Druhá mapa nám zobrazuje stejný ukazatel, už „jen“ za kraje za rok 2021. Ani po 10 letech se situace v zásadě nezměnila a kraje, které byly nejhorší v roce 2011 jsou nejhoršími v roce 2021. Obě mapy nám, bohužel, ukazují onu sociálně-prostorovou nespravedlnost. Nedostatečná infrastruktura, horší pracovní podmínky a další podmínky vedou k tomu, že je obtížné v těchto regionech udržet kvalitní učitele. Dalším problémem jsou sociálně vyloučené lokality, ve kterých i rodiče samotných žáků mají nízké (či žádné) vzdělání a pro děti nevytvářejí dostatečně motivující prostředí. Takovéto rodiny ani, převážně kvůli finanční situaci, nemohou vytvořit dostatečně motivující prostředí, které je pro děti během učení klíčové.

Například nedostatečná podpora předškolního vzdělávání – sociálně vyloučené rodiny nemají vždy přístup a možnosti dát své dítě do mateřské školy. Je známo, že u dětí má absolvování předškolního vzdělávání výrazně pozitivní vliv do dalšího studia. Velká vlna třídění, ale probíhá i v dalších stupních vzdělávacího systému. Problémem jsou víceletá gymnázia. Zda na něj půjdete, zdaleka nezávisí jen na talentu, ale výrazně i na aspiracích rodičů (Prokop, 2019).

Oproti tomu je vidět, že v Praze a okolích velkých měst je úplně jiná situace. Třetí a čtvrtá mapa nám ukazují dosažení vysokoškolského vzdělávání za ORP (r. 2011) a kraje (r. 2021). Zajímavá změna se odehrála během 10 let mezi Prahou a Středočeským krajem. Lze zde očekávat, že vyšší poměr vysokoškolsky vzdělaných osob ve středočeském kraji lze vysvětlit dojížděním studentů VŠ ze Středočeského kraje do Prahy. Mapa pět (r. 2011, ORP) a šest (r. 2021, kraje) získané středoškolské vzdělání s maturitou.

Závěrem první kapitoly lze konstatovat, že v Česku díky sociálně-prostorovým nespravedlnostem de facto není naplněna ona rovná příležitost ve vzdělávání tak, jak ji nastavuje Školský zákon. Česká politická scéna s tím dlouhodobě nic nedělá, což má dopady na vícero úrovních. Strukturálně postižené regiony se nerozvíjejí, lidé dosahují nižšího vzdělání a jsou tak náchylnější (i) k volbě stran, které lze považovat za populistické či extrémistické. Zároveň onen problém s nedostatkem míst na středních školách je také omezený, za prvé se omezení týká převážně škol poskytujících všeobecné vzdělávání. Za druhé je problém omezený geograficky. Nedostatek míst se bude nacházet hlavně v Praze a v okolích dalších velkých měst, což vychází i z výše uvedených map.

Problematika míst na SŠ

Česko po dlouhé době zažívá nárůst relativně silné demografické skupiny, na kterou už se po třetí školský systém nepřipravil. Současní deváťáci, kteří mají problém s místy na středních školách, měli problém s místy v mateřských i základních školách. Jak již bylo naznačeno v předešlé kapitole, problém s nedostatkem míst je převážně regionální (jak v otázce ukončené základní školy, ale i regionálního rozmístění různých typů středních škol (Kocurová, 2023). Kvůli ruské invazi na Ukrajinu, která trvá více než rok, budou na střední školy skládat přijímačky i žáci z Ukrajiny.

Hlavní rozkol spočívá v potřebách rodičů a nastavení českého systému středoškolského vzdělávání. Rodiče v dnešní době chtějí dostat své děti na školy, které nabízejí všeobecné středoškolské vzdělání (tedy lycea či gymnázia). Stát ale „nabízí“ odborné vzdělávání, včetně učňovských oborů bez maturity. „Nejméně žáků mají některé obory, které jsou zakončeny výučním listem, například klempíř, tesař, kominík, pokrývač nebo řezník-uzenář,“ řekla mluvčí Moravskoslezského kraje Nikola Birklenová.“ (ČTK, 2023). Čeští politici by se rádi přiblížili „německým platům“, ale stále nemáme dostatek všeobecných oborů.

Rodičům dnešních (a budoucích) deváťáků se nedivím. Současní žáci základních škol (a vlastně i těch středních) se připravují na pracovní trh, který se bude od toho dnešního značně lišit. Hlavní otázkou je robotizace a to, koho a co všechno zvládnou roboti nahradit. Už dnes můžeme vidět, že robotizace de facto nahradila (resp. nahrazuje) skladníky a jiné, méně náročné, profese. Čím větší dosažené vzdělání, resp. čím více obecného vzdělání, získají dnešní mladí lidé, tím větší šanci budou mít uplatnění na pracovním trhu v budoucnosti.

Samozřejmě lze argumentovat např. stylem, že „v budoucnosti přeci budou potřeba i elektrikáři“. Samozřejmě souhlasím, v budoucnu budou elektrikáři potřeba, a pokud budou mít „podnikatelského ducha“ mohou si docela dobře vydělávat. Nicméně v současných učňovských programech není na oblast podnikání kladen dostatečný důraz a počet hodin ekonomie je přiložený v tabulce níže. Tedy je otázka, zda učňové budou schopni zařídit si vlastní podnikání, které by je živilo. Samozřejmě ne každý vyučený elektrikář bude podnikat, ale čím obecnější vzdělání člověk dostane, tím lepší bude mít rozhled.

Elektromechanik pro zařízení a přístroje, počty hodin, MŠMT, RVP

Dalším problémem, který byl vidět už v SLBD v roce 2021, je Praha, resp. střední školy v Praze. Na pražské střední školy se hlásí ve velkém i studenti ze Středočeského kraje, což působí ještě vyšší tlak na střední školy. Svůj podíl na tomto stavu má samozřejmě i Pražská integrovaná doprava (PID), která zjednodušuje transport studentů nejen po Praze, ale i po Středočeském kraji (Kocurová, 2023). „V Praze a okolí za posledních dvacet let přibylo asi 350 tisíc nových obyvatel, pro něž se prakticky nestavěly školy – a v nejbližší době se situace nejspíš nezlepší. Středočeský kraj se ovšem snaží, aby mu žáci neodcházeli. „Tam, kde to je možné, přidáváme třídy u žádaných oborů a omezujeme ty méně poptávané. Například v Příbrami plánujeme ubrat jednu třídu hotelové školy a místo ní otevřít jednu třídu předškolní a mimoškolní pedagogiky navíc,“ říká Milan Vácha a dodává, že se také snaží posilovat školy, jež jsou oblíbené a v místech málo dostupné. Mezi nejžádanější školy v kraji patří například gymnázia v Říčanech, Nymburce či Kutné Hoře nebo technické lyceum v Kladně. Kraj navíc investuje i do kampaně, která má žákům základních škol představit unikátní školy, jako například lesnickou na Křivoklátsku nebo zahradnickou v Mělníku“ (Kocurová, 2023).

Návrhy na řešení

Řešení situace není jednoduché a silné populační ročníky budou mít i v následujících letech v této oblasti problémy. Řešení jsou v zásadě dvě, a jsou de facto spojena. První řešení, které se nabízí, je zřizování nových škol. Tato kompetence náleží krajům, ale je nutná spolupráce s MŠMT i obcemi (což ve velkém počtu obcí může být docela náročné). Je také nutné, aby stát vyšel poptávce rodičů vstříc a otvíral více tříd, které nabízejí všeobecné vzdělávání. Otevřít nová gymnázia může být složitá, ale v rámci průmyslových škol lze relativně jednoduše otevírat lycea, která umožňují v rámci určité specializace získat relativně všeobecné vzdělávání. Praha se pak vydala trochu jinou cestou a otevírá gymnaziální třídy na středních odborných školách. (Kocurová, 2023).

Na závěr je potřeba si uvědomit, že v současném stavu se situace nezmění. Míst na středních škol je, obecně, hodně, ale neodpovídají poptávce žáků a jejich rodičů, která jen tak nezmizí a stát by ji měl, pokud se chceme přiblížit západním zemím, vyslyšet a otevřít více tříd se všeobecným vzděláváním.

Zdroje informací

ČTK (2023): Kapacita středních škol je dostatečná, u gymnázií ale bude opět převis uchazečů. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/kapacita-strednich-skol-je-dostatecna-u-gymnazii-ale-bude-opet-previs-uchazecu/2332233 (14.3.2023).

ČSÚ (2011): SLBD, Územní rozdíly v úrovni vzdělanosti obyvatelstva ČR. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20536250/17023214a04.pdf/e4fe0c99-0c5a-49ee-8d54-cbda60892f1e?version=1.1(14.3.2023).

ČSÚ (2021): SLBD, Vzdělání. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/scitani2021/vzdelani (14.3.2023).

Kocurová, L. (2023): K přijímačkám míří nejvíc deváťáků za 29 let. Kam se všichni vejdou? Dostupné z: https://eduzin.cz/wp/2023/02/02/k-prijimackam-miri-nejvic-devataku-za-29-let-kam-se-vsichni-vejdou/ (14.3.2023).

MATOUŠEK, R. (2014): Prostorová spravedlnost. In: Matoušek, R., Osman, R. (eds): Prostor(y) geografie. Karolinum, Praha.

MŠMT, RVP: 26 – 52 – H/01 Elektromechanik pro zařízení a přístroje. Dostupné z: https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2022/01/26-52-H01-Elektromechanik-pro-zarizeni-a-pristroje_text_s_vyznacenymi_zmenami.pdf(14.3.2023).

PROKOP, D. (2019): Strategický cíl 2- Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů. Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/sc2-snizit-vzdelanostni-nerovnosti-a-zvysit-spravedlnost-v (14.3.2023).

ŠKOLSKÝ ZÁKON 561/2004 Sb.: Zákony pro lidi – Sbírka zákonů ČR v aktuálním konsolidovaném znění. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 (14.3.2023).