Co je to svoboda? Tuto otázku si lidé pokládají již mnoho set let. Například v antickém Řecku, byl svobodným člověkem ten, který svou obživou na nikom nezávisel, tj. nebyl otrokem. Aristotelés pak tvrdil, že člověk, co dává přednost bezpečí před svobodou je též otrokem. S příchodem křesťanství se o svobodě začíná mluvit, jako o potřebě každého z nás, potřebě nutné k tomu, abychom mohli odpovídat za svůj život před Bohem. O několik set let později si Martin Luther pokládá otázku, nakolik je vlastně člověk vnitřně svobodný a jak velká je jeho svobodná vůle.
Po revolucích ve Francii a Americe se do popředí dostávají důležité svobodomyslné deklarace lidských práv a svobod. Svoboda se v těchto deklaracích chápe jako nezrušitelná a přirozená, ale zároveň individuální, což je jedním z problémů svobody – každý ji může chápat jinak. Svoboda je pro některé možnost vycestovat do zahraničí, pro některé zase moci svobodně vyjádřit svůj názor či moci studovat, hlavně je to ale možnost rozhodovat o svém životě. Svoboda ovšem nemůže být stoprocentní, musí být omezená tím, čemu se ve vyspělé společnosti říká morálka. Zároveň svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Proto máme zákony a žijeme v právním státě, neboť lidé na toto často zapomínají.
Když v roce 1948 vznikla mezinárodní Všeobecná deklarace lidských práv OSN, byla v podstatě na stejných základech, jako předešlé deklarace. Ne všichni ovšem svobodu respektují a dodržují. V naší zemi byli dlouho u moci lidé, kteří nepodporovali svobodu každého jednotlivce. Komunisté zavírali lidi za jejich přesvědčení a popravovali ty, kteří se nebáli ozvat. V roce 1968 už to vypadalo na lepší zítřky, když náhle se znovu prokázalo, že svoboda může být pomíjivá a musí se za ni stále bojovat. Přijely totiž tanky vojsk Varšavské smlouvy a zůstali v naší zemi až do roku 1991.
V roce 1969 se ukázalo, že lidé se nespokojí s totalitním režimem a na protest se několik statečných, po vzoru Jana Palacha, upálilo. Probuzení české svobody, ale nastalo až o 20 let později, v roce 1989, kdy to byli hlavně mladí studenti, kteří dokázali vyburcovat národ. Jejich statečnost si v těchto dnech připomínáme a je to právě dnes, 17. listopadu, kdy začala tzv. Sametová revoluce, která nám umožnila, že dnes máme šanci se svobodně rozhodovat. A jak již bylo řečeno, svobodu musíme chránit a hlídat, jinak o ni lehce přijdeme.
Autor: Matyáš Paulíny
