Ve čtvrtek 9. 6. uspořádal TOP tým ve spolupráci s TOPAZ a za podpory Konrad Adenauer Stiftung debatu na téma „Mají školy monopol na vzdělávání“. Pozvání přijali Mgr. Jiří Růžička, ředitel Gymnázia Jana Keplera a kandidát TOP 09 ve volbách do Senátu Parlamentu ČR na Praze 6, Radek Špicar, M. Phil., viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a Mgr. Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.
Intenzivní a podnětná debata se soustředila kolem čtyř problémů či otázek:
– Jaká jsou společenská očekávání funkce školy?
– Jsou globalizace a technologický pokrok ohrožením škol nebo obohacením výchovně-vzdělávacího poslání školy?
– Je duální model vzdělávání vhodný a možný i v ČR?
A konečně provokativní otázka: posilují poslední legislativní změny ve školství poptávku po alternativním vzdělávání?
Zatímco se účastníci shodli v odpovědi na otázku obsaženou v názvu debaty, tedy v tom, že škola ztratila monopol na vzdělávání, neshodli se už, pokud jde o společenská očekávání, která jsou či by měla být kladena na školu. Shoda debatujících panovala v tom, že jak důsledky globalizace, tak i technologický pokrok jsou spíše výzvou pro školu a obohacením vzdělávání, byť, český učitel, žák, ale i zaměstnanec, je charakterizován nízkou mírou mobility.
Účastníci se také shodli v tom, že duální model vzdělávání (kombinace teoretického vzdělávání a praktického zapojení na pracovišti) je žádoucí, ale české prostředí na něj není připravené. V této souvislosti se diskutující shodli, že současný zákon o pedagogických pracovnících situaci spíše komplikuje a mělo by být umožněno vyučovat lidem přicházejícím z praxe, systém přípravy učitelů na pedagogických fakultách se zdá být příliš uzavřený.
Co se týká legislativních změn ve školství, hodnocení je rozporuplné: Byť zaměstnavatelé prosazovali jednotné přijímací zkoušky a maturitu z matematiky, hrozí, že se učení zvrhne na přípravu žáků na zkoušky a povinnost maturovat z matematiky nepřinese kýžený rozvoj analytického myšlení.
Ač účastníci inklusi hodnotili veskrze positivně a zazněl i argument, že více heterogenní kolektiv je kreativnější, panuje spíše skepse, pokud jde o připravenost a zajištění dostatečných finančních prostředků.
Rozvoj alternativních školství a umožnění domácího vzdělávání na II. stupni ZŠ diskutující vnímali pozitivně, byť nemůže jít o hlavní způsoby vzdělávání a nemůže jimi být nesena systémová změna. Případnou další legislativní změnou by pak měla být liberalizace systému vzdělávání učitelů.
